Práva a povinnosti hlavy státu jsou zakotveny v lichtenštejnské Ústavě, která knížectví definuje jako konstituční dědičnou monarchii založenou na demokraticko-parlamentárním základě. Suverenita země je při tom rozdělena mezi knížete a lid. Pro oba suverény země je tato spojena s právy a povinnostmi.
Pro knížete z toho vyplývá aktivní role v zahraniční politice, kterou hlava státu příležitostně také realizuje nezávisle na lidem zvolené vládě. Zřízení vyslanectví v Bernu v roce 1944, vstup země do OSN v roce 1990 a vstup do Evropského hospodářského prostoru (EHP) v roce 1995 byly takto výsledkem zahraničněpolitických iniciativ příslušných knížat.
Hlava státu jmenuje na návrh Zemského sněmu (tj. parlamentu) vládu a může svolat, jakož i ze závažných důvodů odročit nebo rozpustit Zemský sněm. Dále vykonává kníže coby předsedající výboru pro volbu soudců i důležitou roli při jejich jmenování.
K platnosti každého zákona je kromě souhlasu Zemského sněmu také zapotřebí souhlas knížete. Pokud není souhlas knížete udělen do šesti měsíců, pak platí, že byl souhlas odepřen.
Oproti tomu lid, druhý suverén, může skrze zákonodárnou iniciativu vznášet návrhy zákonů, o zákonech schválených Zemským sněmem rozhodovat v referendech, vyslovit knížeti nedůvěru či vyvolat zrušení monarchie. Tímto lichtenštejnský monarcha vždy podléhá, celosvětově unikátním způsobem, silné přímé demokratické kontrole ze strany lidu.
